Geografie

Slovensko jako země spojuje několik geografických typů. Na jihu nížinná krajina přechází v pahorkatinu a vrchovinu a na severním okraji pak až ve velehory s četnými dolinami. Většina území Slovenska je však mírně zvlněná až kopcovitá (například východ země).

Vodstvo

Řeky na Slovensku většinou pramení a jsou málo vodné. Všechny řeky jsou nejvodnější na jaře, při tání sněhu. Jedinou výjimkou je Dunaj, který je nejvodnější v létě, když taje led v Alpách. Slovensko se dělí na dvě úmoří - Baltského (4 % území) a Černého moře (96 % území). K úmoří Baltského moře patří povodí řeky Poprad a Dunajec. Naopak k úmoří Černého moře patří povodí řek Morava, Dunaj a Tisa. Plesa na Slovensku vznikla ústupem horského ledovce, např. Štrbské pleso je morénového původu s plochou 18 ha, Velké Hincovo pleso je největší slovenské jezero, má karový původ a plochu 20,1 ha.
Nejvíc přehrad je na řece Váh. Jsou to např. Liptovská Mara, Sĺňava, Kráľová, Nosice a další. Zvláště diskutovanou nádrží je Gabčíkovo na Dunaji na hranici s Maďarskem. Všechny přehrady slouží k hydroenergetickým, protizáplavovým účelům, k zavlažování, rekreaci nebo zásobování pitnou vodou. Na Slovensku je také mnoho minerálních pramenů, nejteplejší z nich je termální voda o teplotě 80 stupňů Celsia v obci Podhájska.

Klimatické podmínky

Slovensko se nachází v mírném pásu s pravidelným střídáním ročních období. Vzhledem k poměrně malé vzdálenosti země od Baltského, Jaderského a Černého moře tu příliv mořských vzdušných hmot, výrazně ovlivňuje místní počasí a klima. Na Slovensku se v průběhu roku vyskytují převážně vzdušné hmoty mírného pásu s obecně známými teplotami a dalšími klimatickými aspekty. V zimě lze někdy pozorovat neobvyklé situace, kdy do země občas zabloudí tzv. tropický vzduch přicházející ze subtropické oblasti a přinášející výrazné oteplení (až +10 °C). Zcela opačný případ nastává, když od polárního kruhu zavane arktický vzduch, což vždy znamená výrazné ochlazení a mrazy dosahujícími až -30 °C.

Jedním z výrazných klimatických činitelů působících na území Slovenska jsou tamní fyzicko-geografické poměry. Členitý terén země podstatně ovlivňuje jednotlivé klimatické prvky, a proto na Slovensku existují výrazné rozdíly v teplotě a vlhkosti vzduchu.

Teplota 

Podle regionálního rozložení tepelných průměrů je nejteplejším slovenským územím Podunajská nížina, kde průměrná roční teplota dosahuje 10,4 °C (ve Štúrově). O stupeň nižší (9,4 °C) průměrnou roční teplotu pak vykazuje Východoslovenská nížina, a to díky delším zimám. Nejchladnějším místem je Lomnický štít s průměrnou roční teplotou –3,7 °C. Všeobecně polohy nad 2 000 m n. m. vykazují zápornou průměrnou roční teplotu.

Nejteplejším měsícem je červenec, v horách se maximum někdy posouvá na srpen. Nejstudenějším měsícem je leden a v horách únor. Prudké stoupnutí jarních teplot nastává na Slovensku od března do dubna (v Česku mezi dubnem a květnem). Teplotně nejstálejší je léto, letních dnů (tj. dnů s nejvyšší teplotou nad 25 °C) je ve slovenských nížinách kolem 70, ale v oblastech s nadmořskou výškou nad 1 500 m n. m. žádné "letní dny" nebývají. Tropických dní (s nejvyšší teplotou nad 30 °C) je například v Bratislavě 17 do roka.

Velký podzimní pokles teplot nastává na Slovensku od září do října (v Čechách je to mezi říjnem a listopadem). Mrazové dni (s nejnižší denní teplotou pod – 0,1 °C) začínají v nížinných oblastech v polovině až koncem října a končí v polovině až koncem dubna. Na tatranských vrcholech mohou být tyto dny kdykoli v roce. Mrazových dnů je v Bratislavě 87 a na Lomnickém štítu 286. Počet ledových dnů (s celodenním mrazem) se pohybuje v nižších polohách kolem 30 a na Lomnickém štítu je jich 190 a jsou i v letních měsících. Arktických dnů (s teplotou nevystupující nad – 10 °C) je v Bratislavě 1,4 a na Lomnickém štítu více než 30.Absolutní maximum teplot bylo naměřeno v Hurbanovu roku 2007, konkrétně 40,3 °C. Absolutní minimum teplot bylo naměřeno roku 1929 v lokalitě Víglaš - Pstruša a to - 41 °C.

Srážky

Vydatnost srážek závisí na nadmořské výšce a návětrnnosti plochy vůči dešťonosným větrům. Průměrný roční úhrn srážek je ve srážkovém stínu v nížinách 500 až 600 mm, v kotlinách 600 až 800 mm a na vrcholech hor až 1 000 až 2 000 mm. Vysoká pohoří mají největší srážky v údolích, větrné vrcholy mají srážkový úhrn nižší - např. Lomnický štít s 1 665 mm a Zbojnická chata pod ním s 2 130 mm.

Roční chod srážek ukazuje, že největší množství srážek je na Slovensku v létě a to vlivem nadmořské výšky, expozic a regionálních evropských vlivů. Tyto vlivy způsobují způsobují svou nepravidelností velkou rozkolísanost srážkových poměrů, ale neporušují kontinentálnost srážkového chodu. Nejvíce srážek má červenec z bouřkových lijáků a nejsušší je únor (na horách březen). Na jihu Slovenska se červencové maximum přesouvá na červen, vlivy z Balkánu někdy i na květen a v karpatských pohořích i na srpen. Od října do listopadu se objevuje na jižním Slovensku podružné srážkové maximum, které je spojeno s putováním cyklón od jihu a jihozápadu ze Středomoří a jejich stagnací nad Panonskou pánví. V Nízkých Tatrách podzimní podružné srážkové maximum přináší sníh.

Množství sněhových srážek a trvání sněžení roste s nadmořskou výškou. V nížinách je jen 10 až 30 dní se sněhovými srážkami, v horách nad 1 200 m n. m. je přes polovinu srážkových dní v roce se sněhem. Nížiny mají nejvýše 20 % sněhových srážek, Lomnický štít až 70 %. V horách může sněžit kterýkoli den v roce. Trvalá sněhová pokrývka začíná v nejvyšších horách Karpat koncem září nebo v první polovině října a končí začátkem června nebo v polovině května. V nížinách začíná začátkem prosince a končí na přelomu února a března. V horách trvá sněhová pokrývka v průměru 120 až 200 dní zato v nížinách cca 40 až 50 dní.
[editovat]Sluneční svit
Nejkratší doba slunečního svitu je na horách, avšak v zimě a na podzim jsou hory až dvojnásobně slunnější než nížiny a to díky inverznímu počasí. Slovensko má asi 40 až 50% možného svitu (Čechy jen 40 %), přičemž nejvíce slunečního svitu vykazuje Podunajská nížina (cca 2 200 hodin) a nejméně Orava (1 500 hodin).

Chráněná území

Ochrana přírody se provádí hlavně v Karpatech, kde se nachází většina slovenských národních parků. Dále je na Slovensku několik chráněných parků a také tzv. chráněné areály. Chráněný areál je menší území, zpravidla o výměře do 1 000 ha, které představují biokoridory nebo biocentra místního nebo regionálního významu. Také menší přírodní rezervace a nebo kvalitně zmapované přírodní památky nejsou na Slovensku ničím výjimečným. Celkem se na Slovensku k roku 2004 nacházelo 590 národních parků, přírodních rezervací a přírodních památek a Slovensko se tak řadilo mezi prvních pět států světa s největším počtem takto chráněných území.

Jádrem slovenské ochrany přírody jsou hory západního a severního Slovenska, neboť tam národní parky a chráněné krajinné oblasti takřka souvisle navazují. Slovensko má jen tři nížinné chráněné krajinné oblasti, a to Záhorie, Dunajské luhy a Latorica. Nejstaršími chráněnými územími na Slovensku jsou Šalková a Ponická dúbrava (zřízeno 1895).

Z mezinárodních kategorií chráněných území se na Slovensku nachází biosférické rezervace - NP Slovenský kras, CHKO Poľana, Tatranský NP a CHKO Východné Karpaty - a ramsarská stanoviště (mokřady mezi-národního významu) - Šúr (u Jur v Bratislavě), Parížske močiare (Žitný ostrov) a Senné rybníky.

Přírodní lokalitou na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou Jeskyně Aggteleckého a Slovenského krasu. Na Slovensku sem patří 13 jeskyní a propastí - Domica, Gombasecká, Jasovská, Dobšinská ledová, Stratenská, Ochtinská aragonitová, Kunia priepasť, Snežná diera. UNESCO sem řadí nejen jeskyně v oblasti vlastního Slovenského krasu, ale i v okolních jednotkách (např. Slovenském ráji).

Administrativní dělení

Slovensko je od roku 1996 rozděleno na osm samosprávných krajů, které jsou pojmenované podle svých center. Ty se dělí ještě na okresy. Přestože současné dělení vychází z původního československého, hranice krajů a okresů byly upraveny; územní celky se zmenšily (z tří krajů se jejich počet zvýšil na osm) aby lépe odpovídaly přirozeným slovenským regionům.

Bratislavský kraj – Bratislava – (1) - 2 052 km²

Banskobystrický kraj – Banská Bystrica – (6) - 9 455 km²

Košický kraj – Košice – (8) - 6 753 km²

Nitranský kraj – Nitra – (4) - 6 343 km²

Prešovský kraj – Prešov – (7) - 8 981 km²

Trenčínský kraj – Trenčín – (3) - 4 501 km²

Trnavský kraj – Trnava – (2) - 4 148 km²

Žilinský kraj – Žilina – (5) - 6 788 km²[3]