Infrastruktura
Celkový stav infrastruktury není příliš ideální, avšak v rámci zemí Střední Asie patří k lepšímu standardu. Energetika trpí tím, že spotřebitelé (jak závody, tak i fyzické osoby) často neplatí za dodávky elektřiny, zemního plynu, tepla atd. Elektrárny následně nemají např. možnost zakoupit potřebné uhlí. V poslední době jsou patrné snahy provádět alespoň částečné opravy a modernizaci energetických zařízení, zejména na severu země. Ve spolupráci s Ruskem se obnovuje jaderný program v energetice a uvažuje se o vybudování vlastních kazachstánských jaderných elektráren. U Kaspického moře se za pomoci expertů z Ruska a USA demontuje jaderná elektrárna, která jako jedna z mála na světě pracovala na bázi rychlých neutronů. Kazachstán je největším producentem uranu ve světě (18 000 tun v roce 2010) a usiluje rovněž o jeho zhodnocení výrobou jaderného paliva. Strategickými cíli KZ jsou proto udržení vedoucí pozici v těžbě a vybudování vertikálně integrovaného národního jaderného průmyslu. Ohledně jaderného programu a výstavby jaderných elektráren v KZ ale panují zatím rozpaky. Není v platnosti atomový zákon a není úřad pro jadernou bezpečnost. A je silná uhelná lobby, která využívání jaderné energie brání.
Některé oblasti na jihu země jsou každou zimu sužovány nedostatkem plynu, neboť sousední Uzbekistán není schopen dostát svým závazkům. Přestože je plynu v KZ dostatek, není vybudována příslušná rozvodná síť na využití vlastních zdrojů.
Rovněž celkový stav rozvodu energií a vody je ve špatném stavu a např. podle dostupných informací se v Almaty od výstavby vodovodní sítě neprováděla jakákoliv větší generální oprava. Je celkem známou skutečností, že problémy se zásobováním energiemi nejsou ani tak způsobeny jejich nedostatkem, jako spíše velmi špatným stavem některých, zejména elektrických a vodovodních sítí ve větších městech. V největším kazachstánském městě Almaty není výjimkou, že "vypadává" během dne i noci několikrát po sobě elektrický proud.
KZ disponuje 18993 MW instalovaného výkonu elektrické energie. Z toho je 88% z 37 tepelných elektráren a 12% (2270 MW) z 15 hydro-elektráren. Využívá se pouze 14 600 MW. Cca 70% elektrické energie se produkuje z uhlí, 14,5% z vody, 10,6% z plynu a 4,9% z nafty. Elektrárny jsou zastaralé a vyžadují rekonstrukci. Plán do roku 2014 plně pokrýt domácí, stále rostoucí poptávku v zásobování elektřinou vyžaduje výstavbu nových tepelných elektráren a hydroelektráren s instalovaným výkonem 1700 MW.
Elektrickou přenosovou soustavu Kazachstánu tvoří celkem 464 132 km elektrického vedení. Je rozdělena do tří částí – dvě na severu a jedna na jihu, připojitelné na jednotný energetický systém Ruska a společnou elektrickou přenosovou soustavu Střední Asie. Všeobecně platí, že celá distribuční síť, zejména její koncová nn část včetně trafostanic vn/nn je ve špatném technickém stavu (současné ztráty v sítích činí v KZ až 30% energie) a vyžaduje investice do rekonstrukcí.
Dalším problémem je stav silnic a železnic. Vedení státu nelze upřít zájem tyto problémy postupně řešit. S přílivem peněz do ekonomiky je možno pozorovat snahu opravovat silnice (v roce 2004 byla dokončena oprava silnice v délce cca 270 km spojující Almaty s hlavním městem Kyrgyzstánu Biškekem, v roce 2009 dálnice Astana - Kokěšetau) a zahajovat projekty oprav, modernizace i výstavby železnic. Rekonstrukcí prošla železniční síť spojující hlavní město Astanu s největším městem Almaty.
Rozvoj infrastruktury zařadila kazachstánská vláda mezi prioritní oblasti rozvoje země. V závěru měsíce února 2008 Ministerstvo dopravy a komunikací prezentovalo technicko-ekonomický projekt výstavby kazachstánské části mezinárodního dopravního koridoru „Zápaní Evropa – Západní Čína“ . Jedná se o největší dopravní projekt v Kazachstánu, jehož celková délka po dokončení bude 8 445 km, z toho na území Kazachstánu 2 787 km, což představuje jednu třetinu celkové délky trasy. Kazachstánská část koridoru povede z jihovýchodního kazachstánsko-čínského hraničního přechodu u města Chorgos do největšího města Kazachstánu Almaty (často označována komerčním centrem celé Střední Asie) a bude pokračovat všemi jižními oblastmi Kazachstánu na severozápad do města Aktobe (dříve Akťubinsk) směrem na Rusko. Celkové náklady na projekt výstavby koridoru na kazachstánské straně jsou uváděny ve výši 900 mld. tenge (stávající kurz cca 150 TZK/USD). Financování projektu bude částečně zabezpečeno ze státního rozpočtu a dále ze soukromých zdrojů. Na část koridoru Chorgos – Almaty v délce 340 km, poskytne ministerstvo koncesi a úsek, za který se bude platit, bude dosahovat asi jedné čtvrtiny, a to v místech, kde provoz je nejhustší.
Podle názoru expertů, realizace uvedeného projektu dovolí přeorientovat část transportu čínského zboží z mořské dopravy na automobilovou a rovněž přitáhnout transportní toky z celé Střední Asie. Pozitivní vliv bude mít projekt na rozvoj převážně agrárních jihokazachstánských oblastí, kterými bude koridor procházet. Analýza zpracovaná Ministerstvem dopravy a komunikací KZ předpokládá, že po dokončení projektu na kazachstánském teritoriu v roce 2013 se zvýší roční automobilová přeprava na trase z 900 tis. tun na 3,5 mil. tun.
Úroveň spojů odpovídá mírně modernizovanému systému. Např. u meziměstského i mezinárodního telefonování zůstal zachován poměrně složitý systém spojení. Je neúměrně drahé telefonování do zahraničí (např. až 2x dražší než při stejném volání z opačné destinace). Špatná kvalita telefonického spojení omezuje i možnost efektivního používání internetu. Při meziměstském telefonování bývá hovor často přerušován. V oblasti mobilních telefonů zde funguje několik operátorů, avšak nabízené služby nejsou nejkvalitnější a jsou poměrně drahé ve srovnání se světovým standardem.
V souvislosti s přípravou vstupu Kazachstánu do WTO, byl Kazachstán nucen zrušit monopol státní společnosti KazTelekom a lze předpokládat, že příchod zahraničních investorů povede ke vzniku nových operátorů pevných sítí a tím se všeobecně zlepší dostupnost i kvalita telekomunikačních služeb. V současnosti lze hodnotit úroveň spojů jako nekvalitní a velmi drahé.